Zdarec tobě i všem, co si to budou číst. Na koncert a celou akci se těším asi jako na každou jinou, ale co se týče hraní, tak je s tím vždy i trochu spojená nervozita. Jdeš si to užít, ale nechceš, aby se něco posralo. Těším se na známé, kamarády, ostatní kapely a lidi z kapel. V Jéčku opravdu hrajeme poprvé, tak se dost těším a jsem zároveň zvědavej, jakej tam bude zvuk a jak nás vezmou lidi, co nás neznají.

 

Narovinu ani ne. Chtěl jsem vymyslet nějakou trapnou chujovinu a udělat si ze sebe ještě větší prdel, ale kluci mi spíš naznačili, že jsem vůl, tak jsem to dal zatím k ledu. Vím o outfitu jednoho člena, ale to vám neprozradím. Každopádně mě třeba ještě něco napadne a ani se jich nebudu ptát. Hosty jsme záměrně nikdy neměli a speciální show taky ne, pokud se nepočítá to, že si s námi občas dá song někdo z jiné kapely nebo někdo, kdo to zná z publika, přijde si k mikrofonu nebo někomu vezme nástroj. Speciální show je vlastně ale každé naše hraní.

 

Jo, to by sedlo! Mám i pocit, že jsem ti kdysi říkal, že by to tam trochu punku sneslo. To teď sere pes na to, že bychom tam hráli my, ale já mám rád, když je festivalovej den proloženej něčím, co z celého konceptu nějakým způsobem vybočuje. Je to takové zpestření, než když ti jede ten samej nebo podobnej rytmus a styl od začátku do konce. To je ale na každém – někdo potřebuje chvíli něco jiného, někdo dá klidně 3 dny death metalu v kuse. Vy to ale máte celkem pestrý, až na trochu toho punku. Přeci jen, jak říká náš basák Mazel – punk je mladší brácha metalu.

 

Gutalax mám rád. Byl jsem na nich mockrát a vždycky mě to furt dokola baví. Je to přesně to, co mám rád v jednom – tvrdá, rychlá hudba, zápal pro jejich koncept i co se týče merche a grafiky, bizár, nadsázka, sranda. Dokážu se na ně rozsekat v kotli nebo sedět celej koncert na mezi a od srdce se řezat smíchy. To už ale většinou dělá to poblázněné publikum, co si tak dokázali získat. Nastavili si takovej standard. Je to boží, když ti najednou po pódiu běží banán, někdo další má u hlavy cizí péro a všude vzduchem lítá ledasco – to by se člověk kolikrát pochcal smíchem z těch situací. Jinak jim hafo fandím, nebojím se říct, že to je nejznámější a nejaktivnější česká kapela ve světě. Reprezentují Česko v té nejsurovější formě a jsem na ně hrdej!

 

Promo ani žádný nábor neplánujeme. Nevím, jestli máme vyloženě fanouškovskou základnu – to asi spíš ne. Pokud tu hrajeme, vždy na nás přijde dost lidí napříč žánry. V tom okolí je to většinou spíš o tom dlouhodobém přátelství a známosti, která se táhne třeba už od školky. A favorité? Hahaha!

 

Jo, to je skvělý. Myslím si, že je to potřeba, a jsem rád, že se potkají kapely z okolí a „řeknou si”: jo, tady jsme doma. Myslím, že tady půjde nějaká rivalita úplně bokem a ani nikdy doufám žádná nebyla. Přeci jen máme každý svůj styl a „své” akce. Nehledě na to se stejně občas na nějakém pódiu potkáme. Na Svit si moc dobře pamatuju a byla to celkem jízda. Prst na ruce, který jsem si rozsekal o odposlech, se mi hojil asi měsíc.

 

V Jéčku jsem zatím dělal jen jednu akci a to právě pod novým vedením. Já osobně můžu říct, že jsme se normálně „přátelsky” domluvili a vše proběhlo a bylo tak, jak mělo.

 

No tak o tom by se dalo psát nebo bavit dlouhé dny. Nějak to zkusím shrnout. Vzpomínky mám samozřejmě krásné a ty vždy budou převládat. Dalo mi to toho spousty – kontakty, nové známe, nové kapely, zkušenosti a tak nějak větší přehled v tomto oboru. Předtím jsem nikdy nevedl bar nebo hospodu, takže co se týče toho, tak to pro mě byla úplná neznámá. Teď už o tom něco vím, nedělal jsem to úplně dobře, ale i to se počítá. Nemyslím si, že mi to něco vyloženě vzalo. Možná trochu naděje, že se začne zase ve velkém chodit do klubů a na kulturu. Ale tu naději furt mám a věřím, že se to celkově zase zlepší. Depo byla pro mě opravdu srdcovka i moje mládí jako pro spousty jiných lidí, takže bylo hodně těžké rozhodnutí s tím seknout a držel jsem ho do poslední chvíle, co to vůbec šlo. Bylo to ale bohužel nevyhnutelné.

 

Já si myslím, že je to dobrá osvěta a prezentace žánru jako takového. Spousta místních a lidí z okolí by se k tomu třeba celý život nedostala. Takhle si k tomu mohli čuchnout zblízka, někdo se tam roky vrací, baví ho to, a někdo si díky tomu oblíbil spoustu kapel. Což je důležité i pro kapely samotné.

 

Tak jako tradičně děláme a plánujeme dvanáctý ročník Glády v před Festu. Budeme tam mít E!Ečka, Punk Floidy, Driák a další převážně punkový kapely. Na Gládách taky oslavíme 15 let kapely. Měníme playlist. Chystáme se do studia natočit nové věci, které pak vyhodíme jako singly. Máme také v plánu nějaké videoklipy. Samozřejmě odehrát koncerty a fesťáky. No a na podzim pojedeme turné k 15 letům ještě s dvěma kapelami, co taky letos oslaví patnáctku.

 

Asi to, ať si přijdou užít celou akci. Podpořit pořadatele, kapely. A nepropásnout příležitost vidět místní kapely na jednom místě.

 

Hele, je nám to v podstatě asi úplně jedno. Odehrajeme to na hnoji i v divadle. Nejde říct, kde je to nejlepší, spíš si řekneš, kde to bylo dobrý a kde to stálo za hovno. To je ale pak dost o zvukaři. Spíš jsou to takový srdcovky, kam se rád vracíš, nebo co ti zůstalo ve vzpomínkách. Jedna z nejlepších, kde jsme hráli, byla teď už stará Melodka. Skvělá byla Rachota v Blansku, která už neexistuje. Rádi jezdíme do Hořic, kde máme už hodně kamarádů. No a samozřejmě Depo.

 

Myslel jsem chvíli, že už to umírá, ale teď mi přijde, že se v pár posledních letech objevilo hodně nových kapel a i vyloženě mladých. Nejčastěji jsou vidět ve větších městech a jsou dost aktivní, ale objevilo se i dost nových kapel napříč republikou. Takže Punks not dead! No a potenciál posunout se dál si myslím, že má každý žánr jinde. Punk má ty hranice dost ořezaný a „posunout se nejdál” v Česku znamená, že hraješ na známých akcích s dobrejma kapelama a chodí na tebe lidi na koncerty. Co chceš víc. Tak si myslím, že to vnímá většina kapel a víc ani nechce. V tom punku to není jen o nějakém umu a profesionalitě, ale hlavně také o té lidské stránce, spolupráci, aktivitě a společném zájmu.

 

Tak to je těžký a ani nevím, jak to mám pobrat. Celkově nejsem omezenej na pár žánrech a ve spoustě jich mám i srdcové kapely nebo interprety. Nejsem ani vyznavač takových těch největších jmen. Jedna kapela by byla nějaký hardcore – Get The Shot, Terror nebo tak něco. Mám hrozně rád rychlej a zběsilej thrash, takže Municipal Waste, Iron Regan, Insanity Alert nebo něco takového. Pak nevím, volil bych z oblíbených kapel jako jsou Irie Révoltés, The Locos, Jello Biafra, UK Subs, MDB, Dope D.O.D, Inhumate, Interrupters a spousty dalších. Určitě bych si vybral podle toho, jak jsou mi vzácní a jak často je mám možnost vidět.

 

Nikdy se nám to nestalo. Pořadatelé nás oslovují sami, takže buď ví, do čeho jdou, nebo se nám vůbec neozvou. Až na pár výjimek, kdy jsme někam napsali, jestli si nemůžeme zahrát, už nás dobře znají předem. Jednou, když jsme hráli na Klinice (takovej osquatovanej barák v Praze), tak pořadatel, takovej dost známej extremista, vyšiloval, když jsme hráli song „Moje zem”, protože si myslel, že je to moc vlastenecký, a pak ještě u songu „Bezdomovci”, kdy si zas myslel, že je to proti bezdomovcům.

 

Přesně to, co píšeš. A pro mě osobně taky to, že se tam uvolním, dokážu se víc odvázat, vyventilovat nějaký věci a nechat je tam. Baví mě taky, když to lidi baví a když se ti to povede. Máš pak prostě dobrej pocit i z celé kapely a z kluků, s kterýma to děláš. Dost mě ještě baví ta rozmanitost napříč akcemi – to znamená místa, mluva, jak tam má místní zvukař Franta zapojenej aparát, jakým stylem to kdo pořádá a jakou má kolem sebe komunitu.

 

To zas nejde jen tak říct. Jako nejsilnější publikum samozřejmě na těch větších akcích, kde je hodně lidí. Největší kotel, co se týče počtu lidí, jsme měli asi na Pod Parou. Nezapomeneme na většinu koncertů. A nejšílenější publikum je většinou nějaký jedinec. Třeba Lesní Punk. To byla akce v lese v garáži rozpadlého baráku, kde bylo pódium z pár prkýnek a na tom hozenej koberec. V půlce našeho setu tam před náma začal borec oddělávat prkna z montážní jámy v podlaze a řval, že se zabije. Jasný, že tam skočil po hlavě. Pivo do zavařovaček a maso se dělalo na náhrobku. Takovejch a podobnejch koncertů a zážitků jsou desítky a ne-li stovky, a na to nezapomeneš nikdy. Je to hlavně o partě, s kterou to děláš a sdílíš, a tu my máme, si troufám tvrdit, perfektní.

 

Díky za zpověď, doufáme, že se akce vydaří bez komplikací a přijde hodně lidí!