Zub a Fajtfest – to k sobě neodmyslitelně patří. Bezpochyby je to legenda festivalu, která si získala respekt svou oddaností tvrdé muzice a přístupem, který si na nic nehraje. Jeho názory jsou mnohdy upřímné, nekompromisní i kontroverzní, ale vždycky podložené obrovskou láskou k hardcoru a Fajtfestu. Jak hodnotí roky na Kopci, co pro něj znamená hardcore a jak se vyrovnává se zdravotními následky let v pitu? O tom všem jsme si popovídali v tomhle rozhovoru.

 

Dle mých výpočtů to letos bude můj 12. ročník v kuse + 2x Help Party a nějaká Rumela. Každý ročník má něco svého a je něčím výjimečný. Ale asi nejvíc vzpomínám na Fajtfun a následné hraní Thell Barrio ve skibaru – to jsem si užil na maximum. Pak bych vyzdvihl Comeback Kid, Terror, Get The Shot, Attilu a první představení Jinjer.

 

Jsem prostořeký dobrák s otevřeným srdcem, od přírody cholerik. Mám rád rovinu v jednání, snažím se vždy pomoct, jak nejlépe umím, a dobrou radu nebo zkušenost si většinou nenechám pro sebe. Nemám rád přetvářku, faleš, k smrti nenávidím fašismus, násilí a jakékoli potlačování lidských hodnot. Jedu stylem “co na srdci, to na jazyku”, takže to někdy působí nekorektně a získávám nálepku hate.

 

Ano, můj hudební rozsah je hodně široký. V podstatě si obden střídám různé styly. Nejvíce mě baví HC, HC punk a metal ve všech podobách. Od 13 do 17 let jsem byl těžký death metalista, takže death a deathcore mi taky nejsou cizí. Mám rád i crust, ženské vokály a kupodivu i DnB nebo tekkno. Zardonic na Fajtfestu byl pro mě odpálený dekl!

 

No… EC šli v podstatě vždycky mimo mě. Tahle kapela mě už od prvního poslechu na BA nebavila, mají velkolepou show, ale hudebně mě srdcem nezasáhli. Jelikož disco scéna je pro mě sprosté slovo, tak i EC a jejich bundes disco party core je pro mě nepřijatelný. Elektro, zpívánky a vizáž německých pornoherců mě nijak neraj

 

1. Hatebreed

2. Terror

3. Madball

4. Sick of It All

5. Get The Shot

6. Agnostic Front

Určitě bych ale ještě přidal Comeback Kid, protože ti jsou taky nekompromisní.

 

Open stage je obrovský posun a hozená rukavice všem fanouškům – teď to záleží na nich. Open stage k HC a tvrdé muzice vždycky neodmyslitelně patřila a je takovým bonbonkem na každém true HC koncertu. Vždycky jsem stál v pitu, mosh, crowdsurfing a stagediving je moje velká láska, takže tento krok vnímám velmi pozitivně. Škoda, že už zdraví mluví jinak… lítal bych jako blázen.

 

Zcela určitě In Other Climes, Xile a Freya. Těším se na Terminal Sleep, Inner Space a Explozi Jádra. Samozřejmě jako vždy dám šanci všem kapelám, ale podle mě je černým koněm americký buldozer Sign – ty mě při poslechu posadily na prdel, to je growl jak ze záhrobí a tenhle styl deathcoru mě fakt baví.

 

V podstatě už poloviční krypl. Jsem 2 roky po větší operaci kotníku – výsledek mého celoživotního dovádění v pitu, nohec, skate… Mám fixovaný vrchní kotník na levé noze pomocí 6 šroubů, takže éra moshera je už nenávratně v pr… Špatně chodím, schody nebo kopec jsou katastrofa, mám neustálé bolesti atd. Ale bojuju a snažím se na to nemyslet… nejlepší analgetika jsou alkohol a weed.

 

Hodně poslouchám výběry a nabídky festivalů jako FF, RfP, Brutal Assault, Basin. Jsem srdcový fanoušek Street Machine, takže ti by byli na prvním místě. Dál určitě Hopes, Konfront, Pavilon 9, Status Praesent, Real Deal a hradecký Everyday Hate. Ze zahraničí: Hatebreed, Madball, Terror, Wisdom in Chains, Don Gatto, Companion, Blood For Blood, Ignite… A miluju Machine Head.

 

Mám Spotify a jsem za tuto vymoženost šťastný, takže za mě určitě palec nahoru.

 

Hatebreed a Jasta jsou jasní… ale snem jsou Machine Head, Wisdom in Chains, In Flames, Madball a Max Cavalera. Musím však říct, že spoustu vysněných kapel jste mi už dovezli.

 

HC scéna je v takovém útlumu, true HC aby člověk pohledal. Nová scéna dost experimentuje s mnoha styly a jelikož nejsem příznivcem zpívanek, tak mě tyhle post-HC a melodic HC kapely nic neříkají. Nejvíc mě mrzí, že na koncertech chybí mladá krev. Na akcích je průměrný věk 40–45 let, polovina lidí zrakvená, nemocná nebo jinak indisponovaná, takže kotle často zejí prázdnotou.

 

Fajtfest je láska od první chvíle, kdy jsem se o něm dozvěděl. Každoročně objevuju nové kapely, atmosféra je neuvěřitelná a crew odvádí neskutečnou práci. Ohromující je místo konání, rodinná atmosféra a v neposlední řadě obrovská spousta přátel a kamarádů. Každý rok se rozrůstáme o nové kusy a kdo jednou přijede, už jezdí napořád!

 

Já moc rituálovej nejsem, ale určitě je tradicí nákup v Bille hned na začátku města. Na místě pak následuje spousta podání ruky, objetí, polibků, postavení kempu, stopička dobré slivky a chutná dýmka míru.

 

Děkuju za možnost se vyjádřit k mému milovanému festivalu! I když jsem někdy velmi kritický, mé srdce je navždy vaše!