Ahoj Bobe. Myslíš, že bych mohl malinko nahlédnout do tvého já? Každý tě spojuje právě s Fajtem, ale mě by i zajímalo jaký je Tomáš Fleck člověk? Dokázal by ses nějak charakterizovat?

Ahoj Jirko. V první řadě moc díky tobě a Rocksoundu za tuhle šanci! Opravdu zajímavá otázka na úvod.

Bohužel mě většina lidí zná pouze jako Boba, co dělá Fajtfest, ale raději bych si přál, aby lidi znali Tomáše Flecka, ale to se mi nikdy nesplní (smích). Hodně nerad hovořím o svém soukromí, ale udělám pro Vás výjimku.

Jsem docela obyčejný chlap, co miluje svoje děti, hudbu, sport (především fotbal) a rád čtu. Asi před rokem jsem narazil na skvělého spisovatele Chrise Cartera, a už jsem zvládl všechna jeho díla. Je absolutně famózní, ale není to nic pro slabé povahy. A dokonce spolu občas komunikujeme na Instagramu.

Na sociálních sítích sleduji, jak trávíš spoustu volného času se svými dcerami – už skoro slečnami. Bylo to vždycky tak, nebo doháníš to, co jsi zameškal právě organizací Fajtfestu?

Děti jsou moje všechno. Nedá se říct doháním, ale s mou bývalou ženou už jsme delší čas od sebe a snažíme se jim oba dát to nejlepší, co můžeme. Funguje to myslím dobře, děti jsou šťastné, i když nejsme spolu. Ty jo, už hodně dlouho jsme o tom takhle nemluvil, asi bych hodně věcí udělal jinak a změnil, ale už to je minulost a koukám jen dopředu.

Vím o tobě, že máš rád sport – jak pasivně, tak i aktivně. Pomáhá ti běhání srovnat si hlavu a na chvíli vypnout, nebo je to tvůj životní styl? Snažíš se žít nějak zdravěji?

Běhám hlavně pro sebe, ne pro mapy a čísla na sítě. Vím, za kolik dokážu zaběhnout kilometr, a věř, že to vůbec není špatný. Můj životní styl to určitě není. Spíš se u toho odreaguji. A hlavně poslechnu tunu nové i staré hudby, protože doma na to nemám moc času a děti to zatím moc nedávají – myslím tu mou hudbu – ale věřím v lepší časy. (smích). Jíst zdravěji…ty vole, miluju mekáč, strávil jsem u grilu mládí, a pak na manažerské pozici. Dobrá škola do života. Prostě mi to dá hodně dřiny, abych nevypadal jak valící se sud, jestli chápeš.

Díky za malé odhalení sama sebe, ale nejde jinak, než se zeptat na tvoje třetí dítě, a to je právě Fajtfest. Letos to bude už podvanácté. Když se poohlédneš zpět, udělal bys něco jinak?

Udělal bych plno věcí jinak, jako ve svém osobním životě, ale jsem spokojený a hrdý na náš Fajtfest tým, kam jsme to momentálně společně dotáhli. Ale jsem i nespokojený, ještě bych chtěl víc!

Já bohužel začal navštěvovat Fajtfest až od třetího ročníku, ale ten posun je neskutečný. Čím myslíš, že to je? Lidmi, místem, nebo právě tou rodinnou atmosférou?

Od třetího? To jsi ještě zažil hájenku místo stage. Já bych to v té době ještě ani festem nenazýval, asi až od nadcházejícího ročníku, kdy se postavila stage a přijeli vysnění The Switch. Společně s Despem (druhý zakladatel festu) to táhneme od začátku, 2015 se k nám přidal můj bratr Milan a 2016 Kori, který se bohužel po loňském ročníku rozhodl skončit. To jsou hlavní postavy včetně mě, které mají největší zásluhu na tom, jak festival dokázal vyrůst. Momentálně přišli do širšího týmu noví členové, a s těmi přichází nové oživení a nápady. Ale v týmu máme i několik kluků, co třeba úplně neposlouchají tuhle hudbu, ale milují tu atmosféru na festivalu a štěstí těch návštěvníků v očích. To je i pro mě nejvíc. Je to jako droga jménem Fajtfest.

Určitě v tom hraje velkou roli místo, protože neznám jiný festival na světě, který je na kopci s rozhlednou v zádech. Přesně o tom se vyjadřují Obey the Brave, a ti mají projetý celý svět.

Nevím co je přesně definice rodinné atmosféry? Podle mě tohle je všude, kde mají určitý vyhraněný styl hudby. Třeba punk a black metal, tam asi rodinná atmosféra nebude, ale jsou takové festivaly.

Samozřejmě k netradičnímu místu musíš mít dobrý line-up, to je základ, protože jen kvůli sluníčku, dobrému jídlu a atmosféře na festival nikdo nepřijede. Line up vždy rozhodne, a samozřejmě počasí, s tím jsme si také užili svoje.

Rodinný festival jsem spíš myslel ve smyslu, že se tam tak cítím. Jako s rodinou, kde je mi dobře a kde se všichni už známe. Kde nebyl nikdy jediný problém, co se týče chování fans.

Rozumím ti, ale já osobně to slovo nemám moc rád. Posledních pár let ho používá hodně menších festivalů, kde třeba nevyjde počasí nebo nemají nic moc line-up, a schovávají se za tuhle definici. Když někdo řekne rodinný festival, vidím prostě málo lidi, ale asi si to myslím jen já. (smích)

Jednou jsi mi řekl, jaká je tvoje životní meta a splnění snu, co se týče jedné kapely právě na kopci. Myslíš, že by se ti to mohlo splnit?

Ano, pamatuji. Nerad v poslední době hovořím o nějakých jménech, protože naše konkurence nás hodně sleduje, a nechci odhalit naše potenciální bandy. Mít ale fakt velký rozpočet a dvacet tisíc lidí na festu, tak jsou naším snem Korn a Parkway Drive. Ten reálný seznam bohužel zatím prozradit nemohu. Nech se překvapit v dalších ročnících, ale nikde se netajím láskou ke The Ghost Inside, ten příběh je silný a vidět jejich show po tolika letech letos na festivalu Full Force…čekám obrovské emoce u všech lidí tam.

Od každé kapely je vždy zpětná vazba v podobě nadšení, obdivu, uznání, a pro ty kteří ještě neměli tu čest si tam zahrát je Fajtfest jedno z největšího přání. Jak si to vysvětluješ?

Ano, tohohle si ceníme obrovsky. Hodně let jsme pilovali zázemí kolem kapel, ale máme také skvělý tým kolem Markéty a Jany, který se stará o kapely. Od roku 2018 se hodně snažíme zaměřit i na pohodlí našich návštěvníků, protože oni jsou ve finále stejně důležití jako třeba headlineři Emmure, Comeback Kid nebo Eskimo Callboy. Je těžko vysvětlitelné, proč de facto pro všechny nejen mladé core kapely – a to nejen u nás – je Fajtfest tak prestižní. Ale máme fakt mega stage na skoro klubovém place, skvělý zvuk od Rentalpro (mimochodem zvučí Colours of Ostrava), nebo že na Fajtfest chodí fakt krásny holky? Divoké afterpárty? Několikakilometrový výhled ze stage přímo do přírody? Je toho asi hodně, co k nám taky kapely táhne, a je to pro nás obrovská radost i závazek do budoucna.

O něčem vypovídá i to, že se ti předloni podařilo přemluvit kluky ze Shadow Area, aby zahráli jediný koncert, i když už nefungují, a letos (za mě obrovská radost) i pražské Atari Terror, kteří jsou na tom stejně tak.

Shadow Area, Sunset Trail a Head2down, to to jsou vlastně tři kapely, které nejvíc charakterizují Fajtfest stylem a energií, co v sobě mají. Ty kapely skoro stvořil náš Kopec a oni stvořily nás! Koncert Shadow Area v roce 2018 byl pro mě nejlepším českým koncertem v historii Fajtfestu a rád bych ty obrovské emoce ještě jednou zažil. Nejen Pavel Svačina brečel na pódiu… Atáči jsou obrovský pojem ten koncert se domlouval asi dva roky. Bude to určitě ozdoba letošního Fajtu, a tohle nám, myslím, může každý závidět. Je to velká věc a další důkaz toho, jak u nás tak velká kapela, která už vlastně nehraje, vnímá Fajtfest a vše okolo.

Jen ještě jeden vzkaz, zůstaňte nám prosím věrní a přiveďte na Kopec nové tváře. Děláme to vše pro vás a chceme vidět to štěstí ve vašich očích – a pak budeme šťastní i my. Díky!

V květnu se uskuteční už 17. Rumela párty v Rock Depu. Kromě legendy Locomotive a Gutalax vystoupí pro mě naprosté zjevení Betzefer z Izraele. Okamžitě se mi vybavila moje srdcovka Pantera. Takže se tam určitě opět uvidíme.

Díky moc za upřímná slova a že jsi si našel čas. Přeji celému FF crew, ať to dělají tak skvěle jako doteď. Ode mě velký respekt. A díky…

článek od https://rocksound.cz/

Ptal se: Jiří Kunčík, foto: Jiří Kunčík a archiv Tomáše Flecka